Začalo TO na pláži…
Zní to až pohádkově, ale je to tak. Cestování nás inspiruje a baví, rády objevujeme nové země a nasáváme vůně vzdálených krajin. Jednoho dne sladký jižní vítr brnkl do nosu naši Jíťu a zavedl ji na divotvorný řecký ostrov Krétu. Co na Krétě?
V tamním malebném městečku na břehu Libyjského moře strávila několik měsíců plných procházek po promenádách lemujících pobřeží a tolika, tolika krásných vůní! Jedna ale byla velmi silná. Jíťa se nadechla a nohy ji samy zavedly k malému stánku s mýdly, která prodávala žena jménem Gudrun. Daly se do řeči. V těch slovech je ukrytý začátek osudu dvou koček mýdlářek.
Příběh tady ale zdaleka nekončí! Naopak, vine se dál stejně pozoruhodně. Jitka se dala ke Gudrun na učení – mýdlařina má totiž mnoho podob a je dobré si osvojit tu nejpravější ze všech pravých. Gudrun jí předala svoje poznatky o výrobě mýdla metodou, které se v mýdlářském žargonu říká „za studena“.
Jitčino první mýdlo tak v sobě nese magii prvního výtvoru, vůni rodné Kréty a nadšení z nového objevu. Můžete také posoudit sami – jmenuje se Galiskari (podle Jitčiny oblíbené krétské pláže, poblíž které bylo vyrobeno) a najdete ho stále v naší nabídce.
Ono TO mydlilo!
Po návratu byla touha vyrábět mýdla snad ještě silnější než na cestách. Pojďme si ty dálky přinést domů, do bytu, do vany, na kůži i úsměv! A tak jako dvě spiklenky sešly se jednou nad srdci drahými recepty Jitka a Johana – dvě kamarádky pouštějící se do nevídaných dobrodružství. Na kuchyňském stole se jednoho večera sešlo několik moudrých knih, ingredience a očekávání. První várka byla tak malá, že se vešla do krabice od mléka!
Netrpělivě pak (snad celou věčnost) čekaly, až budou moci mýdlo vytáhnout z „formy“ a vyzkoušet, co vlastně vyrobily…a světe div se, ono TO mydlilo!!!
Co s TÍM?
Jako bájní objevitelé, alchymistky, čarodějky zkoušely nejrůznější kombinace, pokusy, hry s vůněmi i účinky. Pokaždé netrpělivě čekaly, co z toho vzejde a znovu a znovu mýdla přetvářely do kýžených podob. A světe div se, mýdla šla „na dračku“!
Na okrajích van všech jejich přátel i rodinných příslušníků se kupily nové a nové experimenty. Když už mýdla nebylo téměř kam odkládat, svázaly je do uzlíčku a vyrazily s nimi na trh. Jen tak, bez obalu, zato s velkým natěšením, co na to řeknou náhodní kolemjdoucí, úplně cizí lidé. A zase ta náhoda… Stánek tehdy přitáhl i nos manžela Lucie Čapkové, která se statečně vrhla do kreseb prvních obalů. A tak se holky rozhodly – ze záliby se stane obživa!
Z malé krabičky od mléka ušly cestu až k čtrnácti druhům mýdel, které si řádně vypiplaly a Lucie jim dala krásný kabátek. S nimi se rozhodly oficiálně vstoupit na trh. Nojo, ale není trh jako trh! Tenhle velký trh, to není jenom stánek, to jsou různá povolení, nespočet papírů, vyhlášek, běhání na úřady, nařízení, příkazy, zákazy, směrnice, razítka, no prostě někdy až zdánlivě nepřekročitelných příkopů a zdí. Jitku i Johanu ale stále vedla ta vůně dálek, touha přinést si je sem k nám, do toho českého rybníčku a ten jimi hezky provonět! A to je panečku motor! Díky němu a pomoci jejich přátel vše překonaly a vše se stalo, jak mělo. Bylo to tu, bylo to na světě a začalo se tomu říkat U DVOU KOČEK. A další příběh? Ten je třeba i na vás…